Sága prokletých
Morová rána
Margit Sandemová
KAPITOLA 1
Jednou večer na konci podzimu roku 1581, kdy se mrazivá mlha mísila s krvavě rudým obrazem ohně na nebi nad Throndeimem, šly právě po ulici dvě mládé ženy, které o sobě neměly ani tušení.
Sotva šestnáctiletá Silje byla dívka s velkýma očima prozrzujícíma lhostejnost k okolnímu světu a prázdnotu způsobenou osamělostí a hladem, které cítila uvnitř. Choulila se před zimou, takže ruce měla zastrčené hluboko pod šaty vyrobenými většinou ze starých pytlů sešitých dohromady. Kolem žalostně obnošených bot so ovázala kožené pásky a překrásné oříškově hnědé vlasy si zakryla stejným vlněným šálem, do kterého se zabalila vždy, když našla bezpečné místo k přespání.
.......
KAPITOLA 14
Pomalu oddělil ústa od jejích. "Bylo by nejlepší, kdybys teď vstala,"navrhl jí.
"Tak mě pusť,"požádala ho, ale jeho paže ji dál pevně svíraly.
"Dobrý Bože, tohle je šílenství, Silje." Teď už téměř nedýchal a byl zneklidněný. "Prosím vstaň."
"Nemůžu, protože mě stále držíš."
Mlčky ale s nespoutanou vášní v očích, ji stáhl k sobě na postel a začal pátrat po švech jejích šatů. Zatáhl za zástěru a odhodil ji na podlahu, pak udělal totéž s jejími kamašemi. Tengel byl v tu chvíli posedlý, přemožený tím nejprimitivnějším instinktem, který vždycky dokázal ovládnout - až do této chvíle.
Silje si klekla a roztrhla mu košili. Tebgel se posadil výš na postel a začal ji rozepínat pás na sukních. Ruce se mu v té rychlosti třásly a zuby měl odkryté v soustředěném úsěvu, když se na ni díval.
........
2024 ©